Co je to láska?    1. část

Mluvíme o ní, toužíme po ní, vídáme ji ve filmech a v knihách a možná ji i sami prožíváme. Navzdory její všudypřítomnosti ji ale nedokážeme uspokojivě vysvětlit. Řeč je o lásce, která je po dlouhá staletí nejčastějším tématem uměleckých interpretací a přibližně od poloviny 20. století také předmětem vědeckého zájmu. Naučili jsme se ji opisovat slovy, znázorňovat v gestech a výrazech, oslavovat skrze příběhy či ji vědecky uchopovat prostřednictvím kvantifikovaných údajů, přesto se nezdá, že bychom její definici byli blíž než kdykoliv dříve v historii. Co všechno je láska?

„Všichni víme, co je láska – dokud to nezkusíme říct nahlas a jasně.“ (Zygmunt Bauman)

Příroda to tak chtěla…

Pojímáme-li lásku z vědecké perspektivy, vnímáme ji často jako nástroj evoluce, který nehledě na náš intelekt a civilizované chování sdílíme s ostatními živočišnými druhy. Coby smrtelní tvorové jsme přírodou vedeni k tomu, abychom se množili, aby byla naše genetická informace šířena dál v našich potomcích. Nadto jsme si v průběhu tisíců let vytvořili výhodnou evoluční strategii – aby byla distribuce genetické informace co nejbohatší, měli bychom se pářit s co nejvíce partnerkami, což současně zajistí genetickou variabilitu, jež je dalším požadavkem dlouhodobého vývoje. Tento polygamní princip uplatňuje 95 % živočišných druhů, pouhých 5 % setrvává v monogamních vztazích.

Monogamie se týká převážně ptáků a výjimečně také některých savců, jinak řečeno druhů, u nichž je proces výchovy potomků podstatně delší než u jiných druhů. Mláďata jsou nesoběstačná, vyžadují péči a ochranu, proto je partner přítomen i po oplodnění, aby zajistil přežití potomka, potažmo celého druhu. Po uplynutí tohoto období se ale samci typicky přesouvají k další partnerce a koloběh takto pokračuje nanovo – jde tudíž o specifický typ monogamie, tzv. sériovou monogamii, která je přičítána i člověku.

„Nerad to na tebe vybaluju, ale to, čemu lidé říkají láska, je chemická reakce pudící zvířata se množit. Najednou tě zasáhne a pak vyprchává, takže uvízneš v blbým manželství. Já to udělal, tví rodiče to dělaj, přeruš ten cyklus, vystoupej výš, soustřeď se na vědu.“ (Rick Sanchez v seriálu Rick a Morty)

„Láska je iluze, jejíž pomocí se příroda stará o zachování rodu.“ (německý filozof Arthur Schopenhauer)

Ideál celoživotní lásky je tak mnohdy sexuology negován právě odkazem na naše základní naprogramování, kterému se snahou vytrvat ve svazku s jedním partnerem vzpíráme. Výše nastíněný biologický determinismus neponechává příliš prostoru pro mystérium lásky, naopak ji racionalizuje a zevšedňuje, když ji pojímá jako nezbytný evoluční krok, logický a suše praktický, který navíc trpí omezenou životností.